Vždy vezmeš jen toho zaměstnance, který dělal v předchozím zaměstnání totéž, co bude dělat u tebe. Že je tím otráven a demotivován? Nevadí, hlavně že to umí.

Nikdy nedáš šanci těm, kteří nemají praxi, ženám po padesátce a rodičům na rodičovské dovolené. Přeci si nebudeš přidělávat práci.

Vždycky budeš poslouchat ego svého nadřízeného, na vlastní názor rovnou zapomeneš.

Nebudeš jiný. Při každé příležitosti budeš dávat všem najevo, že tvou destinací je Pařížská.

Budeš chápat aktuálně oblíbený projekt diverzity pouze z pohledu etnika. Nikdy ne jako žádoucí rozdílnost pohlaví, věku a lidských charakterů.

Vždy si nadšeně poslechneš hodnocení své osoby. Na vlastní hodnocení ostatních ani nepomyslíš.

S radostí upřímnou se budeš vzdělávat tak, že tě za čas ani vlastní máma nepozná. Důležité je být unifikovaným kusem a splňovat všechna kritéria na svou pozici. (Pozor, ne pozici šéfa!)

Těm, kteří mají potřebu rozlišovat genderové postavení, ochotně vysvětlíš, že slovo „zaměstnanec“ zahrnuje všechny lidi pro tvou firmu pracující.

Dobrovolně se rozloučíš s jakýmkoliv navyšováním platu. Všechny bonusové složky odevzdáš firemní nadaci.

Počkáš, až se s tebou bude chtít rozloučit zaměstnavatel. Požádáš o doporučení bez očekávání, že ho snad dostaneš.