Také jste si všimli, že si lidé kupují vozítka pro děti podle typu sociální skupiny, ke které chtějí patřit? Či patří? Nebo patřili a zapomněli se vnitřně rozloučit? Je to celé dost divné, ale já vnímám dnes kastování podle kočárků víc, než podle auta nebo typu oblečení. Neplatí to stoprocentně, já vím, ale většinově ano. Tak řekněte sami. Třeba Bugaboo. Mám-li peníze a chci je ukázat, nebo mám-li potřebu ukazovat, že na to mám, i když nemám, pořídím si Bugaboo. Za nějaký čas zjistím, že to není taková hitparáda, ale nevadí. Těch, kteří chtějí vypadat prachatě, bude vždycky dost, takže se dobře prodá. V podstatě z internetu zmizí okamžitě. A já se mohu porozhlídnout po něčem, díky čemuž neutrpí má pověst a přitom to bude jezdit v kvalitě. Nebo třeba XLander. Chci, aby všichni věděli, že jsem sportovně zaměřená, nerada řeším kočárky v průběhu pěti let pořád znova, takže si koupím trojkombinaci a mám vystaráno. Pak zjistím, že je těžká jako prase a mažu pro něco, co mému sportovnímu image neublíží, ba naopak a ještě si neudělám housera. Takže zvolím Chariot, protože sám výrobce tvrdí, že se snaží o výrobu maximálně bezpečných a lehkých vozítek, jež podporují rodinnou pospolitost, zdravý životní styl a fitness. A že se nevejdu do běžného českého výtahu? Jsem přeci sportovkyně, tak ty čtyři patra dám i se zimním fusakem v náručí a přebalovacím batohem na zádech. Nebo Britax. Dost podobná filosofie jako XLander. Takhle si toho všímám já a možná, že už mám úchylku. A Maclaren? Jako by byl chameleonem přeskakujícím ze skupiny na skupinu. Mají ho mamky s totálně nezávislým stylem, alternativně oblečené, které holdují designu a módě. Mají ho manažerky v kostýmech, kterým byl doporučený expatí kolegyní a které si ho díky kvalitě nemohou vynachválit. Mají ho bohaté ženy, které jej používají na občasný přejezd v nákupních centrech (za mě bez despektu a ironie). Můžete s ním potkat sportovce i ti, kteří před schody dají přednost výtahu. Mají ho rodiče na vesnicích z druhé ruky od příbuzných či už hodně použité, protože prostě pořád drží a nikoho to nezarazí. Mají ho prostě všichni. A také je zajímavé, jaká je jejich koncentrace podle životního místa té či oné sociální skupiny. Ale o tom třeba jindy.